Extrémní závod - Bryndys, Wrona , 24 hod a Lysá Hora
Pavel Brynda
Tomáš Wrona
jak se pánové poprali s extrémním závodem...?
Velký respekt pánové !!
24h na Lysé hoře aneb závod bez cíle ... Záznam rozhovoru rádio Helax zde
Na horách nejsem já /Pavel Brynda/ ani Tom /Tomáš Wrona/ žádní nováčci. Já mám možná více zkušeností z „velkých hor“ a letos jsem začal i s Lysá Cupem /každotýdenní výběhy na Lysou ... mimochodem vynikající na vystřízlivění z pátečních večírků :-) /, ale i Tom má vynikající kondici, o které ví své všichni, kdo se s ním měli možnost potkat na kurtech :-), abych parafrázoval jednoho blba "..kdo to dneska má".
O závodech se vice dozvíte na www.lh24.cz, ale ve zkratce jedná se o to, že po 24 hodin zdoláváte okruh z Ostravice /hotel Sepetná/ na vrchol Lysé Hory a zpět, tzv. „onanotlon“. Trasa vede nahoru a dolů po jiných stezkách, tak aby si závodníci nepřekáželi a nebrzdili se. Délka okruhu je cca 11,4 Km s převýšením cca 764m.
Asi deset dní před závodem, kdy se zima tvářila, že do Čech už nedorazí, jsem začal váhat, zda nezkusím sehnat registraci od někoho, kdo nemůže startovat. Náhoda tomu chtěla a ozval se kamarád, že jede do Alp a že mi registraci přenechá. Samotného mě překvapila rychlost a vlastně i neuváženost s jakou jsem se dostal do hry:-).
Následovala inventura vybavení, kdy jsem zhodnotil, že až na pár drobností, jako jsou troje náhradní rukavice a nějaké ty náhradní spodky, mám vše. Hodně podobně, ale ještě v rychlejším tempu to měl Tom. Stejný kámoš se ozval, že vypadl další startující a jestli o někom nevím. Obepsal jsem par lidí se zakřiknutým pudem sebezáchovy, ale jediný, kdo odpověděl "...je ta lh24 ještě aktuální ? ... Jdu do toho!" byl Tom. Po rychlé reakci mu myslím došlo, o co vlastně jde a že to bude chtít přikoupit nějakou výzbroj a vystroj. Něco půjčil, něco prodal či dal Milan Hamřík z Eliassu a tým "JSB Match Diabolo - Ježek na kopci" mohl vyrazit.Už v době přihlášení to vypadalo, že se ochladí, ale v posledních dnech se začaly objevovat předpovědi -10 °C dole a -20 °C nahoře a my tušili, že to nebude žádná prdel :-), ale co už, extrém je i v názvu, tak čemu se divit. Já jsem jako ještě větší problém, a to se potvrdilo, viděl led a zmrzlý povrch plný kamenů na sestupu. Mám sice boty s hřeby a Tom nesmeky, ale při opakovaných sebězích v náročném terénu nohy dostanou zabrat. Kéž by napadl sníh, říkal jsem si.
Závodu předcházela registrace a ubytování v krásném pokoji v hotelu Sepetná. Byli jsme menšinou, která měla ke startovnému zaplaceno ubytování, a tak nás čekal tří lůžkový pokoj s vířivkou a dalšími vymoženostmi, z nichž mě zaujal především vlastní záchod a hlavně 2 radiátory ... ty se budou hodit, pomyslel jsem si.Seběhli jsme na start, který byl u železničního přejezdu v Ostravici, dali rozhovor České televizi, která nás měla vytipované jako nováčky akce a pokecali s favority Tomem Petrečkem a Liborem Uhrem. Oba trénovaní borci zhodnotili, že to letos bude prasárna a byla. Start. Chumel závodníků se rozklusal do kopce a dým páry vydýchnutý z úst závodníků v mrazivém počasí vypadal, jakoby do Ostravice po letech opět dorazila parní lokomotiva.
Startovní tempo bylo pozvolné, vždyť akce trvá celý den a nohy je potřeba nejdříve zahřát. Po úvodních asi 3 km po cestě začal první hank lesem .. velmi šťavnatý úsek nekonečného stoupání následovaný traverzem ke studánce pod Malchorem, a pak už jen severní sjezdovka .. ledová hora bičovaná nárazovým větrem. Vrchol a seběh dolů přes Lukšinec a kolem Zbuja na Sepetnou.
První tři okruhy dávám bez převlíkání, v depu vždy jen vypiji par kelímků ionťáku a čaje a běžím dál ... camelbak zamrzl a ztratil funkci, ale nevadí, žízeň nemám. Tyčinky nejdou rozkousnout, taky zmrzly, ale nevadí, najím se vždy dole.
Při třetím okruhu mně Horská služba upozorňuje na omrzlý čumák a posílá mně nahoře do tepla, po zvážení stavu je ignoruju a běžím dolů … pokud bych zůstal v mokrých věcech nahoře, tak je konec. Na seběhu jižní stranou nefouká a vše je v pohodě. V čase 5:30 dobíhám do depa a podle plánu měním prádlo, ponožky a čepici. Dám si i sprchu, ať odsolím tělo a zkontroluju, zda někde neomrzám. Kámoška mi říká, že pár lidí odvezli s omrzlinami, ale mně zima nedělá potíže a hadry i boty drží dobře. Vše v pohodě pokračuje.
Další okruhy už jsou za tmy s čelovkou. Po 6 hodinách od startu vybíhám do čtvrtého kola. S časem jsem spokojen, nohy drží. Dávám dva okruhy s krátkými pauzami a po pátém kole opět převlíkám, sprcha a jídlo. Vím, že jsem za polovinou závodu, o více než 10 okruzích jsem před startem ani neuvažoval a času je ještě dost. Tělo už dává znát známky únavy, ale hlava chce jít dál. Šestým okruhem jsem si splnil krajní plán, odejdu se ctí. Nezbytné depo a hurá do sedmého.
Bolesti kolena a kotníku už jsou docela velké, brufen je jen lentilka a nic se mnou nedělá, takže je třeba na to nemyslet a jít krok za krokem. Stoupání je v pohodě, ale sestup už je utrpení. Vstupuju do osmého okruhu a říkám si, že po něm bude ještě devátý - poslední, a že desítka bude už jen zasloužené pivo. Cesta nahoru je „celkem“ v pohodě a v tempu, ale dolů už to nejde, šourám se jako postřelený kojot a tuším, že závod pomalu končí. Zpomalení s sebou přináší i prochladnuti, a tak se okolo 20 hodiny od startu dokolíbám do cíle zmrzlý jak sobolí hovno se slovy, konec. Jsem v ten moment zklamaný, protože čas byl ještě na jedno kolo, ale beru to tak, že jsem vypadl v semifinále dobře obsazeného turnaje a že dostat se do něj znamenalo překonat hodně překážek.
Suché oblečení, rozhovor pro ČT a konečně pivo. Mají jen 12ku, takže by můj plánovaný fór s tím, že 10ka je poslední okruh, stejně nevyšel. Končím na 58. místě celkově a na 25. v kategorii. Cucám pivo a přemýšlím, kam vyrazit příště a jestli ráno vstanu z postele.
Jak to viděl Tom …
Díky Pavlu Bryndovi, který mě zaregistroval 5 dní před závodem, jsem se v sobotu postavil na start LH24. Byla to má premiéra. Den před závodem mě vybavil Milan Hamřík výbavou, s kterou jsem měl šanci přežít. Moc díky Milane! Zbytek věcí mi půjčil Pavel a Maro Holuša, který mi navrch ještě přidal povzbuzující slogan: "Budeš štvát, jako zavodní chrt, jako když hraješ squash, ghoust nahoru, ghoust dolu!".V prvním rozehřívacím a seznamovacím kole jsem si držel své tempo. Po prvním prudkém stoupání následovala kilometrová rovinka, která se mi stala osudnou. Přehlížím ledovou kaluž. Bác! Padám na koleno, lehce si natahuju některé svaly na nohou, ale to mi nebrání se rychle zvednout a běžet dál. Chybí už jen závěrečný výstup na Lysou po severní sjezdovce. Zimu ale necítím, přebíjí ji počáteční euforie, která mi pomáhá velmi rychle z Lysé zmizet. Následuje, seběh dolů k hotelu Sepetná. Jsem překvapen časem - 1 okruh, těsně pod 2 hodiny. Vím, že musím ubrat, dnešní noc bude dlouhá. A hned se vydávám po doplnění tekutin do dalšího okruhu, vodu s sebou nemá smysl brát. Led se špatně pije.
Druhý okruh se stává bojem o přežití, neuvědomil jsem si, že zpocené oblečení jako je čepka a rukavice zmrznou a přestanou plnit svou funkci. Přesto se dostávám znovu na vrchol, kde mě zastavuje Horská služba s radou: "Zakryj si uši!". Rád bych to udělal, ale necítil jsem ani ruce. Snažím se nasadit aspoň nesmeky, ale bez citu v rukou to jde hodně špatně. Je mi zima. Utíkám dolů, co to jde a schovávám se do našeho hotelového pokoje. Během rozmrzání měním strategii dalšího postupu. Je třeba se co nejméně potit, nesmeky nasadit pod vrcholem v lese, po každém kole udělat pauzu a usušit si věci.
Změna taktiky se vyplatila a další 2 už noční okruhy bezpečně dokončuju bez žádného většího rizika. Začínám ovšem trošku cítit mé naražené koleno. Na tohle pomůže brufen. Pátý okruh mi dochází baterky v primární čelovce, na Lysé nasazuju sekundární a jsem překvapen, že mi čelovka zhasíná asi po 15ti minutách. Že by se ty baterky díky zimě mohly vybít? Další fatální začátečnická chyba. Co teď? Sem tam využiju toho, že kolem mě někdo proběhne a na chvíli mi osvítí cestu. Nakonec se rozhodnu zachytit se jednoho borce s dostatečným světlem a běžím před ním. Držím se před ním celou cestu dolů, ale musím rychle běžet, abych mu stačil.V hotelu dávám delší pauzu a připravuju se na poslední 2 kola, ty bych ještě mohl stihnout i s rezervou. Tak si dávám sprchu, na chvíli si lehnu a 15 minut spím.
Vyrážím do šestého kola pohodovým tempem, není kam spěchat. Bohužel už v půlce výstupu přišla větší bolest v pohmožděném koleně. Vím, že je konec a tenhle okruh bude dlouhý. Se sebezapřením poslední okruh dokončuju v celkovém čase 21 hodin.
Celkově jsem se umístil na 185. místě, v mé kategorii M21-30 na 49. místě.
Díky pořadatelům, díky spoluběžcům Tomovi a Pavlovi Kolebáčovi a taky servisnímu týmu, tedy Páji Lukšové, která stihla večer dvoje narozky a na noc přijela pečovat o mě a o Toma ☺ a díky moc všem za podporu, bylo příjemné číst si během závodu podporující SMS! Kdyby si to chtěl někdo zkusit, tak ať se ozve, rádi předáme všechny tipy triky švindlgrify …
Pavel Brynda a Tomáš Wrona
Zatím zde nemáme žádný komentář. Buďte první!
K přídání komentáře musíte být přihlášen.